Místo navyklých způsobů chování i reakcí. Zaběhané dráhy v mozku, navyklá cesta do práce i typický průběh dne. Tohle všechno se označuje jako komfortní zóna. Hodně se mluví o tom, jak z ní vystoupit a přinést do života něco nového. Co když je daleko lepší v ní zůstat a prostě si ji nafouknout?

Už jste si na sobě určitě vyzkoušeli, jak moc je těžké začít třeba cvičit nebo jinak jíst. Často to vypadalo tak, že jste udělali velké rozhodnutí, že hned teď se začíná běhat nebo hubnout. Po dvou týdnech jste z toho byli tak frustrovaní a unavení, že to všechno skončilo zase ve stejných kolejích. A nejste v tom sami. Podobně těžké je přestat kouřit nebo odkládat budík. Moc dobře víte, že takové změny by prospěly vašemu zdraví. Jak je možné, že je nejde trvale zanést do života?

Váš mozek miluje všechno, co je pro něj známé. Zrada je v tom, že jsou pro nás známé často i takové věci, které nám neprospívají nebo přímo škodí. Celoživotní nadváha, závislost na cigaretách nebo neustále prázdná peněženka. Nepříjemné věci často doprovázené ještě nepříjemnějšími emocemi, ale zdá se zhola nemožné je změnit. Tady někde narazíte na pojem komfortní zóna. A taky spoustu návodů, jak z ní vystupovat.

Když nic nefunguje

Tipy, jak začít dělat něco nepříjemného a zároveň prospěšného, jsou různé. Někdo doporučuje prostě zatnout vůli a prorazit hlavou zeď. Dočtete se o listech papíru na lednici, které by vás měly každý den doslova buzerovat, ať něco děláte. V telefonu najdete nepřeberné množství aplikací zaměřených na výkonnost a naplňování cílů.

Můžete se učit a při tom pěstovat strom, který vzkvétá s časem věnovaným soustředění. Některé vám budou pípat tak dlouho, dokud nepůjdete běhat. Další vám budou posílat pasivně agresivní zprávy o tom, že to vypadá, že na sobě zas tak moc pracovat nechcete.

Přístupů je spousta. Zafungoval vám některý? Sama jsem zkusila snad všechny a žádný nevedl k tomu, co jsem si přála. Moje cíle jsou celkem prosté – pravidelně cvičit a jíst. Ukázalo se jako daleko větší problém, než to na první pohled vypadá. Přesně si pamatuji moment, ve kterém se vše zlomilo, a já přišla na to, jak to konečně dokázat. K tomu, abyste v životě začali dělat cokoli nového a udrželi to v něm, vedou dva konkrétní kroky.

Radí Mgr. Alžběta Protivanská, psycholožka a psychoterapeutka.

1.    Spokojenost tady a teď

Všimli jste si někdy, že když na něco nadáváte nebo se na to zlobíte, nic se nemění? Dítě, na které se rozkřiknete, ztuhne nebo se urazí. Věci, které vás rozčilují, se vám dějí jako kdyby naschvál. Část těla, kterou nemáte rádi a nemůžete se na ni v zrcadle ani podívat, je pro vás pořád stejně ošklivá. Cokoli, co od vás dostává negativní pozornost, se odmítne měnit.

Je jedno, jestli chcete hubnout, přestat kouřit nebo si nebrat věci tak osobně. Všechno je to o změně hluboko zakořeněného vzorce ve vašem myšlení a chování. Nejdřív najděte na současné situaci to, co je v pořádku. Přestaňte si vyčítat tloušťku nebo závislost. Neznamená to, že přestanete chtít změnu! Jen najdete spokojenost v tom, co je tady a teď, abyste se mohli posunout dál. Držte si klobouky, budeme nafukovat komfortní zónu!

2.    Nafouknutí komfortní zóny

Vždycky, když jste se vrátili ke svému starému návyku, byl to návrat k něčemu známému a pohodlnému. Je jednodušší zůstat na gauči než jít běhat. Je snazší koupit si zase bagetu než si vařit oběd do krabičky. Je přirozenější si s ostatními prostě zapálit tu cigaretu než tam jen tak postávat nebo zůstat o samotě v kanceláři.

Musíte se postarat o to, aby pro vás plánovaná změna byla co nejpříjemnější. Proto vymyslete ten úplně nejnepatrnější krok, který se dá teď podniknout. Začít ráno dělat jeden jediný klik. K obědu si nekoupit nic sladkého. Zařadit každodenní krátkou procházku.

Klíčem jsou malé kroky, které se podobají cíli, ke kterému směřujete, a zároveň jsou příjemné nebo vám minimálně nevadí je dělat. Pomalu tak pašujete do své komfortní zóny něco nového, ale pořád příjemného. Nespěchejte na sebe. Na začátku je velmi důležité udržet pravidelně tento maličký krok a vždycky se za něj pochválit. Učíte tak svůj mozek neuvěřitelně cennou věc – “Když se pro něco rozhodnu, tak to dokážu a je to příjemné!”. A to přesně chceme, nebo ne?