Česká republika patří mezi nejbezpečnější země, přesto je u nás nadprůměrně vysoký počet uvězněných. Jednou z příčin je mizivé využití alternativních trestů, vysoká je ale i recidiva, tzn. opakované páchání trestné činnosti. A nejde jen o to, že vězení mnoho pachatelů trestných činů nenapraví. Návrat z výkonu trestu na svobodu nemají totiž vůbec jednoduchý.
Do vězení se vrací 70 % propuštěných
Podle statistik Vězeňské služby je v České republice v současné době téměř 20 tisíc odsouzených, což je v porovnání s dalšími evropskými zeměmi nadprůměrně mnoho. Do tohoto počtu navíc nespadají lidé ve vazbě a v ochranném léčení. Na 100 tisíc obyvatel tak připadá zhruba 200 lidí ve výkonu trestu. Míra recidivy je v ČR v současné době 70 %, což znamená, že po propuštění se zpátky do vězení vrací téměř tři čtvrtiny propuštěných. Proč tomu tak je?
Ztráta sociálních vazeb
Jednou z příčin vysoké recidivy je podle lidí znalých prostředí to, že návrat na svobodu je i pro ty, kteří z vězení odcházejí s odhodláním se tam víckrát nevracet, velmi složitý. Takový člověk za dobu výkonu trestu ztrácí vazby na přátele a známé, často s ním přeruší kontakt i rodina. Přichází do prostředí, které se změnilo, v případě dlouhodobějších trestů i velmi výrazně – neorientují se v dopravě, nevědí kde hledat úřady, služby.
Překážky v hledání práce a bydlení
Lidé se po propuštění z výkonu trestu dostávají do často neřešitelné finanční situace. „Představte si, že se ze dne na den ocitnete na ulici s taškou osobních věcí a velmi omezenými prostředky – v lepším případě, pokud jste ve vězení pracovali, s několika tisícovkami. Musíte si zařídit ubytování, práci, a to není vůbec jednoduché: bydlení bez zálohy neseženete, sjednat práci nejde také úplně hned. I když se vám podaří nastoupit přímo do zaměstnání, musíte čekat i 6 týdnů na první výplatu,“ popisuje situaci většiny propuštěných Jan Kameník ze společnosti KAWE manufacture SE. Je nasnadě, že i lidé odhodlaní „sekat latinu“ pak svou bezvýchodnou situaci řeší krádeží nebo se dopustí jiného přečinu, a následně se vrací zpět za mříže.
Vysoká míra zadlužení
Podle kvalifikovaného odhadu probační a mediační služby čelí problémům se splácením dluhů 80 % vězňů, Vězeňská služba eviduje více než 13 000 exekucí. Tyto závazky na lidi plnou vahou dolehnou právě po opuštění věznice. „Možnost umořit část nebo celý dluh už v době výkonu trestu dává odsouzeným výrazně větší šanci, aby pod tlakem tíživé situace nesklouzli k trestné činnosti. Firmy mají o zaměstnávání odsouzených díky nedostatku volných lidí na trhu práce zájem, ale většinou jde o místa pro ty, kteří mohou opustit areál věznice. My se snažíme nabídnout pracovní příležitosti i přímo ve věznicích, kde zřizujeme dílny. Pokud jde o typ výroby, jde především o ruční montáž a kompletaci či balení výrobků – spektrum sahá od polygrafie až po drobnou strojírenskou výrobu,“ popisuje konkrétní situaci Jan Kameník a dodává: „Některým lidem následně po propuštění zajišťujeme práci u stejných zaměstnavatelů, snažíme se jim pomoci i v komunikaci s úřady či se zajištěním ubytování.“
Pomáhají i neziskové organizace
Snížení míry recidivy je jedním z cílů reforem vězeňské služby. V loňském roce byl například otestován koncept tzv. otevřené věznice, kterou prošlo 78 vězňů, a míra recidivy byla nulová. Cílenou pomoc konkrétním lidem po výkonu trestu ale poskytují spíše neziskové organizace, například RUBIKON Centrum, jehož ředitelka služeb Lenka Ouředníčková potvrzuje: „Z vězení vychází hodně lidí, kteří chtějí začít znovu, a my se snažíme, aby měli co nejméně překážek. A paradoxně sám systém řadu překážek vytváří. Například nenavazuje práce probačních a sociálních pracovníků ve vězení a po propuštění, zaměstnavatelé nemají motivaci – například ve formě dotací – lidi po výkonu trestu přijímat. Naše činnost je založená na tom, že se snažíme takovéto překážky identifikovat, upozorňovat na ně a hledat konkrétní řešení, která lidem po propuštění z výkonu trestu pomohou vrátit se do svobodného života.“